V roce 1929 začíná statkář Zdeněk Pospíšil budovat na poli lázně, po té, co si nechal udělat rozbor vyvěrající vody. Vklad do stavby bylo stotisícové věno jeho ženy Josefy. “ Milá Pepinko, s Tvým nadlidským úsilím se nám podařilo vybudovat dílo, ve kterém měli pokračovat naši synové….” (slova z dopisu z vězení z roku 1966).

Historický vývoj způsobil, že lázně byly v roce 1948 znárodněny a Zdeněk Pospíšil senior, Zdeněk Pospíšil jr. a Jan Pospíšil byli ve vykonstruovaném procesu odsouzeni pro velezradu úhrnem k 31 rokům vězení. Nezletilý František zůstává se svojí matkou. V lázních se aktivizuje ředitelům šofér, otec dnešního ředitele MUDr. Jiřího Riedla (ten se v lázních i narodil). Znárodňovatel Riedl počíná v lázních vládnout a rodina bývalého majitele musí do 48 hodin opustit svůj majetek.

Josefa Pospíšilová se uchyluje na hospodářství své sestry a rodičů do nedaleké Chromče. Odtud navštěvuje svého muže a syny ve všech věznicích státu, tak jak jsou postupně přemisťováni.

Po návratu z vězení si synové i manžel těžce vydobývají místo ve společnosti. Syn Zdeněk začíná jako kopáč u meliorací a teprve po letech a opakovaném studiu se opět stává lékařem. Otec Zdeněk Pospíšil (zakladatel) je považován částí Chromče za rušivý element, a proto je mu politickými činiteli nařízeno, aby se odstěhoval, aby neprovokoval. Stěhuje se tedy do Darkova. Jeho žena Josefa jej nenásleduje, je nemocná a ještě se stará o také nemocné a podlomené rodiče, zato však o nedělích jezdí se syny manžela navštěvovat. Tento způsob života přirozeně způsobuje odcizení, ale manželé se nikdy nerozvedou. Píší si často dopisy a volné chvíle tráví společně. S pokročilejším věkem a zdravotními problémy začíná žít Zdeněk Pospíšil senior ve svém vlastním světě, kdy nechápe své syny, kteří tvrdě zápasí o svoji existenci. Neví, jak těžce je nemocná jeho žena Josefa (onkologické onemocnění) a zdá se mu, že rodina o něj nepečuje, jak si ve své nemocné mysli (následek aterosklerózy mozkových tepen a preparátů podávaných při výsleších) představuje. Píše na syna Zdeňka udání na prokuraturu, že chce emigrovat apod. Starý pán teď žije v Liptáni, kde se o něj stará pečovatelka paní Bartoňová, která se k němu posléze stěhuje a řeší tak svůj problém s bydlením. Synové s tím s ohledem na svoji matku nesouhlasí a chtějí, aby se otec vrátil do Chromče, což se nestane.

V roce 1979 Zdeněk Pospíšil senior umírá. Pohřeb obstarává farní úřad v Liptáni, obřad se uskuteční v Šumperku za účasti celé rodiny. Schránka je uložena do rodinné hrobky. Dědické řízení neprobíhá, je zastaveno dle §32 odst. 2 NŘ s poukazem na to, že nebyl zanechán žádný majetek.

V dubnu roku 1991 žádají synové Zdeněk, Jan a František o vydání lázní, rodinného majetku. Přicházejí s dojetím poprvé po 40 letech do míst, kde se narodili, prožili dětství a mládí a také již pracovali. To citové pohnutí jim bylo osudné, ztratili svoji ostražitost a naznačili primáři MUDr. Jiřímu Riedlovi, synovi znárodňovatele, že jsou schopni svůj majetek obhospodařit sami a hlavně bez něj. MUDr. Jiří Riedl začíná jednat. Vyhledává pečovatelku Bartoňovou a sděluje jí, že jí patří lázně. Nechává si od ní podepsat bianko listiny, okopíruje dokumenty bratří Pospíšilů a jménem paní Bartoňové také žádá o vydání lázní. Objevuje se závěť, o jejíž existenci bratři nevěděli. V závěti se starý pán zříká celé své rodiny a pouze “ten nepatrný majetek” odkazuje paní Bartoňové. V celém tom dvoustránkovém dokumentu je plno zmatečných pojmů a nesmyslů. MUDr. Jiří Riedl přestává s bratry Pospíšilovými jednat, uráží je a ponižuje. Sestavuje podezřelé privatizační projekty, na jejichž existenci jsou Pospíšilovi úředníky upozorňováni. V roce 1994 a 1995 zakládá spolu s paní Bartoňovou a svým náměstkem dvě společnosti s. r. o. nazvané Léčebné lázně Bludov. Bratři Pospíšilové podávají žalobu na zrušení závěti pro zdravotní stav zůstavitele. Výsledek je pro ně nepříznivý. V celém tom několikaletém soudním procesu MUDr. Jiří Riedl najímá právníky (první z nich byl agentem StB, soudní znalec taktéž), vše platí, i když odpůrkyní je paní Bartoňová. Linie lázní a StB je těsná. Při nahlédnutí do svazků StB se MUDr. Zdeněk Pospíšil dozvídá, že na něj byl veden od r. 1966 svazek s krycím názvem “Lázně”, jenž byl skartován 5.12.1989!! V televizním pořadu níže popisovaném proti němu jako korunní svědek vystupuje 4x evidovaný agent StB.

V roce 1995 podávájí bratři Pospíšilové žalobu na vydání majetku přímo na Státní léčebné lázně Bludov, které jsou stále řízené MUDr. Riedlem. V červnu 1998 Okresní soud v Šumperku rozhodne ve prospěch Pospíšilových. Ministerstvo zdravotnictví chce s bratry Pospíšilovými jednat, ale MUDr. Riedl se jako ředitel lázní odvolává ke Krajskému soudu. Zárověň rozpoutává proti MUDr. Pospíšilovi mediální kampaň. Využívá svých známostí v ČT Ostrava, je sepsán lživý scénář, vzniká pořad Klekánice - “Lázeňské tahanice”, kde druh Riedlovy matky, onen 4x evidovaný agent, tvrdí, že MUDr. Zdeněk Pospíšil chtěl zabít svého otce. Celý pořad byl plný polopravd a lží a měl posloužit jediném účelu: pošpinit a zdiskreditovat MUDr. Zdeňka Pospíšila. Účel se podařil. Za měsíc po odvysílání, v prosinci 1998 umírá MUDr. Zdeněk Pospíšil nečekaně uprostřed své rodiny. Co nedokázalo vězení, to způsobila dlouhá a štvavá kampaň.

MUDr. Riedl využívá situace a přestože stále platí rozsudek ve prospěch Pospíšilových, vydává v roce 1999 lázně paní Bartoňové a ještě tentýž den si je od ní “kupuje”. Vydává i to, co nepodléhá restituci a bez souhlasu zakladatele, tedy Ministerstva zdravotnictví. Manželka MUDr. Zdeňka Pospíšila Milena Pospíšilová podává na MUDr. Riedla trestní oznámení. To stále ještě nebylo uzavřeno.

Odvolací Krajský soud v květnu 2000 a posléze Nejvyšší soud v prosinci 2000 vyhověly odvolání dr. Riedla. Umírá prostřední bratr Jan, jenž po prohraném soudu ztratil chuť se léčit.

Zůstávají: nejmladší bratr František, manželka a dcera Milena a syn Zdeněk po MUDr. Zdeňku Pospíšilovi, manželka a dcera po prostředním Janovi. I tito všichni prožívají se svými nejbližšími 10 let soudních procesů a marného boje za pravdu, kdy byli uráženi a ponižováni jako jejich nejdražší. Arzenál MUDr. Riedla je široký. Veřejným předčítáním rodinných písemností počínaje, anonymními dopisy známým a přátelům pokračuje, mediálními kampaněmi a vyhrožováním konče.

Proto se rodina rozhodla pro podání Ústavní stížnosti. Nežene ji touha po majetku, který už přinesl tolik neštěstí, ale touha po pravdě a spravedlnosti.

MUDr. Zdeněk Pospíšil