V roce 1929 začíná statkář Zdeněk
Pospíšil budovat na poli lázně, po té, co si
nechal udělat rozbor vyvěrající vody. Vklad do
stavby bylo stotisícové věno jeho ženy Josefy. “
Milá Pepinko, s Tvým nadlidským úsilím se nám
podařilo vybudovat dílo, ve kterém měli pokračovat
naši synové….” (slova z dopisu z vězení z roku
1966).
Historický vývoj způsobil, že lázně
byly v roce 1948 znárodněny a Zdeněk Pospíšil
senior, Zdeněk Pospíšil jr. a Jan Pospíšil byli ve
vykonstruovaném procesu odsouzeni pro velezradu
úhrnem k 31 rokům vězení. Nezletilý František
zůstává se svojí matkou. V lázních se aktivizuje
ředitelům šofér, otec dnešního ředitele MUDr.
Jiřího Riedla (ten se v lázních i narodil).
Znárodňovatel Riedl počíná v lázních vládnout a
rodina bývalého majitele musí do 48 hodin opustit
svůj majetek.
Josefa Pospíšilová se uchyluje na
hospodářství své sestry a rodičů do nedaleké
Chromče. Odtud navštěvuje svého muže a syny ve
všech věznicích státu, tak jak jsou postupně
přemisťováni.
Po návratu z vězení si synové i
manžel těžce vydobývají místo ve společnosti. Syn
Zdeněk začíná jako kopáč u meliorací a teprve po
letech a opakovaném studiu se opět stává lékařem. Otec Zdeněk
Pospíšil (zakladatel) je považován částí Chromče
za rušivý element, a proto je mu politickými
činiteli nařízeno, aby se odstěhoval, aby
neprovokoval. Stěhuje se tedy do Darkova. Jeho
žena Josefa jej nenásleduje, je nemocná a ještě se
stará o také nemocné a podlomené rodiče, zato však
o nedělích jezdí se syny manžela navštěvovat.
Tento způsob života přirozeně způsobuje odcizení,
ale manželé se nikdy nerozvedou. Píší si často
dopisy a volné chvíle tráví společně. S
pokročilejším věkem a zdravotními problémy začíná
žít Zdeněk Pospíšil senior ve svém vlastním světě,
kdy nechápe své syny, kteří tvrdě zápasí o svoji
existenci. Neví, jak těžce je nemocná jeho žena
Josefa (onkologické onemocnění) a zdá se mu, že
rodina o něj nepečuje, jak si ve své nemocné mysli
(následek aterosklerózy mozkových tepen a
preparátů podávaných při výsleších) představuje.
Píše na syna Zdeňka udání na prokuraturu, že chce
emigrovat apod. Starý pán teď žije v Liptáni, kde
se o něj stará pečovatelka paní Bartoňová, která
se k němu posléze stěhuje a řeší tak svůj problém
s bydlením. Synové s tím s ohledem na svoji matku
nesouhlasí a chtějí, aby se otec vrátil do
Chromče, což se nestane.
V roce 1979 Zdeněk Pospíšil senior
umírá. Pohřeb obstarává farní úřad v Liptáni,
obřad se uskuteční v Šumperku za účasti celé
rodiny. Schránka je uložena do rodinné hrobky.
Dědické řízení neprobíhá, je zastaveno dle §32
odst. 2 NŘ s poukazem na to, že nebyl zanechán
žádný majetek.
V dubnu roku 1991 žádají synové
Zdeněk, Jan a František o vydání lázní, rodinného
majetku. Přicházejí s dojetím poprvé po 40 letech
do míst, kde se narodili, prožili dětství a mládí
a také již pracovali. To citové pohnutí jim bylo
osudné, ztratili svoji ostražitost a naznačili
primáři MUDr. Jiřímu Riedlovi, synovi
znárodňovatele, že jsou schopni svůj majetek
obhospodařit sami a hlavně bez něj. MUDr. Jiří
Riedl začíná jednat. Vyhledává pečovatelku
Bartoňovou a sděluje jí, že jí patří lázně.
Nechává si od ní podepsat bianko listiny,
okopíruje dokumenty bratří Pospíšilů a jménem paní
Bartoňové také žádá o vydání lázní. Objevuje se
závěť, o jejíž existenci bratři nevěděli. V závěti
se starý pán zříká celé své rodiny a pouze “ten
nepatrný majetek” odkazuje paní Bartoňové. V celém
tom dvoustránkovém dokumentu je plno zmatečných
pojmů a nesmyslů. MUDr. Jiří Riedl přestává s
bratry Pospíšilovými jednat, uráží je a ponižuje.
Sestavuje podezřelé privatizační projekty, na
jejichž existenci jsou Pospíšilovi úředníky
upozorňováni. V roce 1994 a 1995 zakládá spolu s
paní Bartoňovou a svým náměstkem dvě společnosti
s. r. o. nazvané Léčebné lázně Bludov. Bratři
Pospíšilové podávají žalobu na zrušení závěti pro
zdravotní stav zůstavitele. Výsledek je pro ně
nepříznivý. V celém tom několikaletém soudním
procesu MUDr. Jiří Riedl najímá právníky (první z
nich byl agentem StB, soudní znalec taktéž), vše
platí, i když odpůrkyní je paní Bartoňová. Linie
lázní a StB je těsná. Při nahlédnutí do svazků StB
se MUDr. Zdeněk Pospíšil dozvídá, že na něj byl
veden od r. 1966 svazek s krycím názvem “Lázně”,
jenž byl skartován 5.12.1989!! V televizním pořadu
níže popisovaném proti němu jako korunní svědek
vystupuje 4x evidovaný agent StB.
V roce 1995 podávájí bratři
Pospíšilové žalobu na vydání majetku přímo na
Státní léčebné lázně Bludov, které jsou stále
řízené MUDr. Riedlem. V červnu 1998 Okresní soud v
Šumperku rozhodne ve prospěch Pospíšilových.
Ministerstvo zdravotnictví chce s bratry
Pospíšilovými jednat, ale MUDr. Riedl se jako
ředitel lázní odvolává ke Krajskému soudu. Zárověň
rozpoutává proti MUDr. Pospíšilovi mediální
kampaň. Využívá svých známostí v ČT Ostrava, je
sepsán lživý scénář, vzniká pořad Klekánice -
“Lázeňské tahanice”, kde druh Riedlovy matky, onen
4x evidovaný agent, tvrdí, že MUDr. Zdeněk
Pospíšil chtěl zabít svého otce. Celý pořad byl
plný polopravd a lží a měl posloužit jediném
účelu: pošpinit a zdiskreditovat MUDr. Zdeňka
Pospíšila. Účel se podařil. Za měsíc po
odvysílání, v prosinci 1998 umírá MUDr. Zdeněk
Pospíšil nečekaně uprostřed své rodiny. Co
nedokázalo vězení, to způsobila dlouhá a štvavá
kampaň.
MUDr. Riedl využívá situace a
přestože stále platí rozsudek ve prospěch
Pospíšilových, vydává v roce 1999 lázně paní
Bartoňové a ještě tentýž den si je od ní “kupuje”.
Vydává i to, co nepodléhá restituci a bez souhlasu
zakladatele, tedy Ministerstva zdravotnictví.
Manželka MUDr. Zdeňka Pospíšila Milena Pospíšilová
podává na MUDr. Riedla trestní oznámení. To stále
ještě nebylo uzavřeno.
Odvolací Krajský soud v květnu 2000
a posléze Nejvyšší soud v prosinci 2000 vyhověly
odvolání dr. Riedla. Umírá prostřední bratr Jan,
jenž po prohraném soudu ztratil chuť se léčit.
Zůstávají: nejmladší bratr
František, manželka a dcera Milena a syn Zdeněk po
MUDr. Zdeňku Pospíšilovi, manželka a dcera po
prostředním Janovi. I tito všichni prožívají se
svými nejbližšími 10 let soudních procesů a
marného boje za pravdu, kdy byli uráženi a
ponižováni jako jejich nejdražší. Arzenál MUDr.
Riedla je široký. Veřejným předčítáním rodinných
písemností počínaje, anonymními dopisy známým a
přátelům pokračuje, mediálními kampaněmi a
vyhrožováním konče.
Proto se rodina rozhodla pro podání
Ústavní stížnosti. Nežene ji touha po majetku,
který už přinesl tolik neštěstí, ale touha po
pravdě a spravedlnosti.
MUDr.
Zdeněk Pospíšil
|